___Chci zemřít svou vlastní smrtí. ____________________________________________

nevim...

1. prosince 2006 v 20:00 |  Veselý příběhy
Tak první a asi i poslední příběh co sem napsala s veselym koncem...
Už je 9 hodin. A já ležim v posteli a ještě jsem spala, ale zrovna teď na mě skočil můj pejsek, abych ho šla vyvenčit. Obleču se a dneska si dám na procházce záležet. Je to naše poslední procházka. Dneska se totiž stěhuju. A psa se sebou mít nemůžu. Takže ho buď dáme jedný známí a nebo do útulku, ale asi do útulku známá by na něj neměla prej čas. Tak už sem pejska vyvenčila.A teď se jdu rozloučit s nejkámoškou a pak půjdu za svým klukem.
11:00 tak se svojí nejkámoškou sem se už rozloučila a teď jdu za svým klukem. Moc bych chtěla, aby tu na mě počkal. Vždyť se mu každý víkend budu moc vracet. Už stojim před jeho dveřmi a přemýšlím co mu tak naposledy říct. Už na mě čeká. Najednou se totiž otevřeli dveře a v nich stojí on. Brečí. Je to děsný. Poprvý ho vidim brečet. Je to tak děsný, že se rozbrečím taky. On mě obejme, políbí, řekne že mě miluje a počká na mě. Tak se tam tak pořád objímáme a dáváme pusinky, až úplně zapomenu na čas. Najednou mi zazvoní mobil. Je to máma že už mám přijít že za 10min pojedeme. Naposledy ho obejmu a odcházím.
12:15 tak už sedim v autě a jedeme pryč. Přemýšlím co všechno sem vlastně ztratila. Nejkámoše (psa), nejkámošku a lásku. Ale tu možná ne. Bude mi strašně chybět. Jsem si tak zvykla že jsme pořád spolu. Že nevim jak to vydržim.
Tak celý týden sem málem jen probrečela. Napsala sem mu hodně e-mailů,smsek, dopisů. Na všechny mi odpověděl tak ho chci tenhle pátek už překvapit. Uvidim jestli na mě čeká nebo ne.
Tak konečně pátek a já se blížim k jeho domu. Hrozně se bojím. Ale věřila sem mu a věřim, vim že mě pořád miluje. Cítim to. tak když přicházím k jeho domovu tak ho vidim jak je na zahradě. Není sám. Je tam s nim můj pes. Hned sem se tam rozeběhla. Když mě viděli tak hned běželi ke mně. Obejmul mě a řek: "miláčku já sem ti sliboval že na tebe budu čekat a vim jak si milovala svýho psa. Možná i víc než mě. A tak sem si zistil kam jste ho odvezli a vzal sem si ho. " Na to nedokážu nic říct. Jen ho obejmu a dlouze ho políbim.
Tak teď už je to půl roku. Už sem si zvykla na to že se vidíme jen o prázkách a o víkendech. Vždycky bud přijede on bo já a přespíme u sebe. Vždycky sebou bere i našeho psa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí můj blog?

Joo je super!!!
Ujde to..
Hrozný..

Komentáře

1 Janča Janča | 1. prosince 2006 v 20:53 | Reagovat

moc pěkný... ale nemusí to bejt poslední kladnej příběh... určo tyhle časy smutku a zklamání pominou... fakt ;)... se z toho vyhrabem.. neboj... :-*...  MTSMMMR ...pá zlatíí :-*

2 KFC KFC | 15. května 2007 v 15:23 | Reagovat

nuda

3 zuzka zuzka | Web | 21. srpna 2007 v 13:42 | Reagovat

jezdáá:) tak to je moc klasny.. ted kdyz jsem si to precetla, tak me tak jako hreje u srdicka :D

4 jaku jaku | 19. března 2008 v 18:54 | Reagovat

Kláátnej přííběh :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama